Signora a toskánský rok

ukázka z mého e-booku

Listopadové léto a kaštany svatého Martina

Do vysokých pinií se opírá podzimní slunce a zlátnou kaštanovníky. Vyhřívám se na sluníčku a pozoruji, jak děti sbírají kaštany. Usmívám se a vzpomínám, jak jsem kdysi jako malá holka taky chodila na kaštany. Byly krásně kulaťoučké a nádherně se leskly. Dělávali jsme z nich zvířátka a postavičky a já ty hlaďoučké kaštánky pak do zimy nosila po kapsách.

Toskánské jedlé kaštany jsou ale jiné. Jsou menší, mají hrany a nelesknou se. Když je ale ještě horké vytáhnete z trouby a i za cenu popálených prstů je začnete loupat a pochutnávat si na nich, když k tomu popíjíte dobré červené víno a jste mezi přáteli nebo v rodinném kruhu, tak pak si uvědomíte, jak krásné chvilky život dokáže připravit.

Vzpomínám, kolik takových krásných večerů jsem už tady zažila. Po večeři se stůl znovu prohýbal dobrotami. Kromě jablek a pomerančů nechyběly kaki a granátová jablka, ořechy a horké kaštany. Každý si bral, na co měl chuť, popíjelo se víno, oheň praskal v krbu a jen tak příjemně se klábosilo.

Je na čase znovu vykouzlit takovou atmosféru, řekla jsem si a na trhu si obstarala potřebné ingredience. Byl zrovna svátek svatého Martina a to je přece důvod k oslavě.

Ač vám to může připadat divné, tak tady sv. Martin nepřijíždí na bílém koni, ale naopak, přiváží poslední teplé dny. Někdy dokonce tak teplé, že se Italové ještě mohou naposledy vykoupat v moři a povalovat na pláži.

A jestlipak znáte legendu? Ne? Tak tedy poslouchejte.

Bylo to právě 11. listopadu, kdy se mladý voják jménem Martin vracel na koni ze služby domů. Byl zrovna velmi chladný a deštivý den, vítr foukal a zalézal za nehty. Martinovi byla zima, ač měl na sobě velký, teplý plášť, do kterého se celý choulil. Náhle u cesty uviděl chudáka, který na sobě neměl téměř nic a celý se třásl zimou. Martin přemýšlel, jak by mohl chudákovi pomoci. Peníze u sebe neměl, jenom ten velký plášť. A tu ho napadla spásná myšlenka. Sundal si plášť z ramenou a jedním máchnutím šavle ho rozetnul vejpůl. Jednu polovinu si nechal a druhou podával chudákovi. Šťastný, že udělal dobrý skutek, pak ujížděl dál k domovu. Ujel ani ne pár metrů a přestalo pršet, nebe se rozjasnilo, vzduch se oteplil a slunce začalo hřát tak, že Martin musel odložit i tu půlku pláště, jak mu bylo teplo.

A od té doby, každý rok v tomto období slunce hřeje a přináší poslední teplé dny. Léto sv. Martina ale netrvá dlouho. Italové sami říkají: "L'estate di San Martino...dura tre giorni e un pochino", čili Léto sv. Martina trvá 3 dny a kousek.

A pointa na závěr: Martinovi se v noci zdálo o Bohu, který mu ve snu děkoval za vykonaný dobrý skutek. A aby Martin pochopil, kdo to teplo způsobil, ukázal mu polovinu Martinova pláště.

Tolik legenda. Ale vraťme se k dobrotám, které se vážou k tomuto krásnému období.

Pro začátek vám představím tzv. CASTAGNACCIO, typický toskánský podzimní koláč z kaštanové mouky, rozinek, oříšků a rozmarýnu. Ano na rozmarýn nezapomeňte. Ten nesmí chybět, jelikož z obyčejného koláče dělá koláč neobyčejný. A víte proč? Lístečky rozmarýnu zapečené v koláči, nejen že koláč provoní, ale jsou taky velmi silným afrodisiakem a dokonce elixírem lásky. Každý mladík, který sní takový koláč, se okamžitě zamiluje do dívky, která mu ho připravila a požádá ji o ruku :-).

Takže děvčata, která se chcete vdát, ale i vy, kteří byste rádi ochutnali typický toskánský kaštanový koláč, pro vás je určen tento jednoduchý recept.

  • 500 g kaštanové mouky - tedy za předpokladu, že ji seženete v Česku
  • trochu cukru (kaštanová mouka už v sobě obsahuje cukr, ale pokud byste chtěli koláč sladší, přidejte ho trochu do těsta)
  • voda
  • vlašské ořechy, piniové oříšky, rozinky
  • větvička rozmarýnu
  • olivový olej
  • špetka soli

Nejdříve si namočte rozinky do vody a nechte nabobtnat. Nasekejte vlašské ořechy a otrhejte lístky rozmarýnu. Do misky prosejte kaštanovou mouku a postupně přidávejte vodu a míchejte až vznikne takové husté těsto na palačinky. Do těsta pak přidejte nasekané oříšky, nacucané rozinky a piniové oříšky. Od všeho si dejte trošku stranou, aby vám zůstalo na posypání koláče než ho dáte do trouby. Nakonec přidejte sůl a promíchejte.

Na dno pekáčku či zapékací misky dejte kapku olivového oleje nebo pečící papír, to je jedno. Nalejte do něj těsto a posypejte zbylými oříšky a rozinkami. Nakonec přidejte snítky rozmarýnu a lehounce vše zatlačte do těsta, aby vám ty dobroty po upečení neopadaly. Než dáte koláč péct, pokapejte povrch těsta olivovým olejem a pak šup do trouby asi na 200 stupňů C. Za půl hodinky je koláč hotový. Nenechejte ho v troubě příliš vysušit, měl by být krásně vláčný.

Přeji dobrou chuť, třeba vám tato nevšední toskánská dobrota zachutná.

Další kapitoly:

Toskánské poldy horkého léta - Víno, veteráni, stíhačky a františkáni - Omyl jménem mozzarella - Prasátko jménem porchetta - Velikonoce v Itálii? Plus 10 kg !! - Italský vánoční stůl a nostalgie po českém kaprovi - Kde tluče pravé srdce Pisy - Palmová neděle, sváteční den plný jarní energie - Jak se (ne)hubne v Itálii - Slavnosti lanýžů, aneb bílé zlato ze San Miniata - Jeden zimní recept na zahřátí, než vypukne jaro - Sladká chuť italského karnevalu a neodolatelné pusinky - Černé olivy strýce Luciana - Sladké hostie jeptišek a nektar bohů - Podzimní dolce vita na toskánský způsob - Rajčatové orgie po italsku - Dušičkový rej po italsku - Živý betlém v Toskánsku